Většina systémů ústředního vytápění využívá k řízení kotle pro celou budovu jediný nástěnný termostat. Tato jednotka měří teplotu vzduchu v prostoru zhruba 10 centimetrů čtverečních bezprostředně kolem svého plastového krytu. Pokud je v tomto konkrétním místě 18 °C, termostat dá kotli pokyn k zapnutí. Jakmile zde teplota dosáhne 21 °C, nařídí spotřebiči, aby se vypnul.
Celý systém tak funguje pouze na základě tohoto jediného údaje. Pokud je termostat nainstalován na nevhodném místě nebo třeba v uzavřeném prostoru, dostává systém zkreslená data. Pokud například montér umístí senzor do nevytápěné vstupní chodby, průvan od vchodových dveří bude neustále srážet naměřenou teplotu. Kotel tak bude dál spalovat plyn ve snaze chodbu vytopit, což povede k přetápění hlavního obývacího pokoje a ložnic, kde se teplota často vyšplhá až na 24 nebo 25 °C.
Jak poznat nesprávně umístěný senzor
Abyste mohli problém s vytápěním vyřešit, musíte si nejprve ověřit, zda je jeho skutečnou příčinou právě umístění termostatu. Špatně umístěný senzor poznáte tak, že zkontrolujete jeho bezprostřední okolí a zaměříte se na fyzikální vlivy, které mohou zkreslovat měření teploty.
- Přímé sluneční světlo: Senzor namontovaný na stěně naproti oknu orientovanému na jih pohlcuje teplo ze slunečního záření. Plastový kryt se může odpoledne zahřát až na 26 °C, a to i v zimě. Systém se v důsledku toho vypne a místnosti na severní straně domu zůstanou na chladných 16 nebo 17 stupních.
- Nad zdroji tepla: Termostaty umístěné do vzdálenosti 1,5 metru od radiátoru, krbu nebo velké televize budou měřit teplo vyzařované těmito konkrétními zařízeními, nikoliv průměrnou teplotu vzduchu v místnosti.
- V blízkosti průvanu: Umístění poblíž venkovních dveří, větracích šachet nebo špatně utěsněných okenních rámů vystavuje senzor studenému vzduchu. To vede k tomu, že se systém neustále zapíná a vypíná v rychlých, zhruba pětiminutových cyklech. Tento proces, odborně nazývaný cyklování, výrazně zvyšuje spotřebu energie a způsobuje mechanické opotřebení jeho součástek.
- Omezená cirkulace vzduchu: Senzory umístěné za těžkými závěsy, velkými knihovnami nebo ve výklencích měří pouze uvězněný, stojatý vzduch. Termostat přitom ke správnému zaznamenání skutečné teploty v místnosti potřebuje neustálé a ničím neomezené proudění vzduchu.
Jak technicky přesunout termostat
Přemístění termostatu bývalo dříve poměrně náročným stavebním zásahem. Drátové senzory jsou ke kotli připojeny tenkými elektrickými kabely skrytými ve zdech. Změna umístění znamenala vysekat drážku do omítky, položit nový kabel a stěnu znovu zapravit. Kvůli tomu majitelé domů často nechávají termostaty na nevhodných místech i celé roky.
Této nutnosti fyzického propojení kabely se můžete vyhnout modernizací vybavení. Instalací bezdrátového termostatu se oddělí teplotní senzor od fyzického připojení k topnému systému.
Tento systém vyžaduje dvě součásti:
- Přijímač (spínací jednotka): Tato jednotka se instaluje přímo ke kotli. Využívá stávající 230V napájení a připojuje se k řídicím svorkám kotle.
- Senzor (ovládací jednotka / pokojový termostat): Jedná se o displej, přes který systém ovládáte. Je napájen standardními tužkovými (AA) nebo mikrotužkovými (AAA) bateriemi a s přijímačem komunikuje pomocí radiofrekvenčního signálu, podobně jako běžný Wi-Fi router.
Vzhledem k tomu, že senzor funguje na baterie a využívá rádiové vlny, můžete jej jednoduše sundat ze zdi a přenést do jiné místnosti, aniž byste museli zasahovat do omítky.
Pravidla pro optimální umístění
Při přechodu na bezdrátový systém máte sice svobodu umístit ovládací jednotku v podstatě kamkoliv, nicméně fyzikální zákony měření teploty platí i nadále. Chcete-li získat přesné údaje o teplotě v domě, musíte nový senzor umístit podle určitých technických parametrů.
Měřte ve správné výšce
Zařízení instalujte přesně 1,5 metru nad podlahou. Studený vzduch je hustší a drží se při zemi, zatímco teplý vzduch stoupá ke stropu. Hranice 1,5 metru tak představuje průměrnou teplotu v pobytové zóně (nebo též zóně dýchání) dospělého stojícího člověka.
Používejte pouze vnitřní příčky
Teplota obvodových stěn se mění v závislosti na venkovním počasí. V zimě je samotný povrch venkovní stěny chladnější než vzduch v místnosti. Pokud termostat namontujete přímo na ni, bude senzor snímat chladnou teplotu zdi, a nikoliv vzduchu. Vždy proto využívejte vnitřní stěny.
Zaměřte se na hlavní obytný prostor
Senzor umístěte do místnosti, kde obyvatelé domu tráví nejvíce času. V rodinných domech to bývá obvykle hlavní obývací pokoj. Kotel pak bude regulovat svůj výkon tak, aby udržel tepelný komfort přímo v tomto prostoru, a bude ignorovat výkyvy teplot v prázdných chodbách.
Otestujte dosah signálu
Většina bateriově napájených senzorů má v interiéru dosah 20 až 30 metrů. Silné betonové zdi, izolace s hliníkovou fólií a velké kovové předměty (například lednice) rádiový signál blokují. Než senzor napevno přišroubujete na zeď, položte jej na 48 hodin na poličku v požadované místnosti, abyste se ujistili, že přijímač u kotle přijímá signál stabilně a bez výpadků.
Součinnost s termostatickými hlavicemi
Přemístění hlavního teplotního senzoru změní způsob, jakým se celý dům vytápí. Tomuto novému umístění tak musíte přizpůsobit i samotné radiátory. Mnoho moderních radiátorů má na boku otočné kolečko s čísly, kterému se říká termostatická hlavice (případně termostatický ventil). Tyto hlavice měří teplotu lokálně a podle toho omezují průtok teplé vody do konkrétního tělesa.
Pokud umístíte bezdrátový senzor do obývacího pokoje, musíte nastavit termostatickou hlavici na radiátoru v této místnosti na maximum (obvykle na stupeň 5). Pokud byste nechali ventil nastavený na stupeň 3 (což cílí zhruba na 20 °C) a na nástěnném termostatu přitom nastavili 22 °C, tato dvě zařízení by šla proti sobě. Radiátor by si při dosažení 20 °C sám uzavřel přívod teplé vody, což znamená, že by se místnost na 22 °C nikdy nevyhřála. Nástěnný senzor by pak nutil kotel k neustálému chodu, čímž by se zbytečně plýtvalo energií.
V místnosti, kde je umístěn hlavní nástěnný senzor, musí být termostatické ventily radiátorů vždy plně otevřené. Ostatní místnosti bez senzoru pak lze regulovat individuálně pomocí jejich vlastních termostatických hlavic tak, aby to vyhovovalo jejich uživatelům.